Novinky

aikibudó(jap.) - dosl. „válečná cesta harmonie energie ki“, jeden z dřívějších názvů aikidó

age uke(jap.) - horní blok paží, např. v karate

ai(jap.) - harmonie; soulad

aikidó(jap.) - dosl. „cesta harmonie energie ki“, moderní japonské bojové umění, vytvořeno ve 20. letech mistrem Morihei Uešibou (1883-1969) na základě bojových uměních starého Japonska. Elegantní techniky aikidó jsou založeny na principu využití síly protiv

aikidžó(jap.) - aiki hůl, zbraň aikidó

aikidžucu(jap.) - dosl. „umění harmonie energie ki“; japonské bojové umění, předchůdce moderního aikidó

Aikikai hombú dodžó(jap.) - hlavní tělocvična největší celosvětové organizace aikidó mistra Moriheie Uešiby

aikiken(jap.) - klíčová zbraň aikidó – meč; principy technik aikidó vycházejí z technik japonského boje s mečem – např. v hodech je soupeřova paže vedena tak, jako byl byla mečem.

allkampf džúcu(0) - též: allkampf-jitsu; moderní bojový systém, zal. v r. 1968 Jakobem Beckem na základě džúdó, karate, aikidó, džúdžucu etc.

atemi(jap.) - techniky útoků na vitální body

ba duan jinba duan jin [pa tuan ťin] (čín., mand.) - též: baduanjin; pa tuan chin atd.; “osm kusů brokátu”, jedna z nejpopulárnějších zdravotně-kondičních sestav čínského qigongu

baduanjinba duan jin [pa tuan ťin] (čín., mand.) - též: baduanjin; pa tuan chin atd.; “osm kusů brokátu”, jedna z nejpopulárnějších zdravotně-kondičních sestav čínského qigongu

ba zhan dao[pa čan tao] (čín., mand.) - též: bat charm dao atd.; “nože sekající [do znaku pro] osm”; název sestavy s velkými noži se širokým ostřím (“tesáky”) stylu Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. baat jaam dou [„pát tsam tou“]

bagua zhang[pa-kua čang] (čín., mand.) - též: pa-kua-chang; pa kua chang atd.; dosl. „dlaň osmi trigramů“, styl osmi trigramů; „vnitřní“ („měkký“) styl čínských bojových umění, používající především kruhové chůze a techniky dlaní, zal. dle legendy mistrem Dong

bai he quan[paj che čchüan] (čín., mand.) - “styl bílého jeřába”; jihočínský systém bojových umění

Baimei quan[Paj-mej čchüan] (čín., mand.) - pai mei chuan; bak mei kuen; bak mee kuen atd.; “styl (mnicha) Bílé obočí”, jihočínský “zakázaný” či “tajný” styl bojových umění

baji quan[pa-ťi čchüan] (čín., mand.) - též: bajiquan; ba ji quan; pa chi chuan atd.; „styl osmi extrémů“, severočínský systém bojových umění

balisong(0) - filipínský nůž, na západě nazývaný často „motýlek“

bando(0) - barmské bojové umění beze zbraně i se zbraní, sestávající se technik úderů, kopů, zápasnických chvatů, boje tyčí, mečem, kopím etc.

bao[pao] (čín., mand.) - “leopard”; jedno z pěti zvířat shaolinských bojových umění. V kant. čín. paau [“páu“]

barmský box(0) - barmské bojové umění, podobné thajskému boxu

bei[pej] (čín., mand.) - sever, severní. V kant. čín. baak [“pák”]

bei shaolin[pej shaolin] (čín., mand.) - též: pei shao-lin; pei shao lin; buk siu lum; bak siu lum; bak siu lam; dosl. „severní Shaolin“, „severoshaolinský“ (styl). V kant. čín. baak siulam [pák siu lam].

beng bu quan[peng pu čchüan] (čín., mand.) - základní sestava stylů kudlanky nábožné; obsahuje dvanáct fundementálních principů původního systému, založeného Wang Langem

bersilat(0) - malajské bojové umění beze zbraně i se zbraněmi

bian[pien] bin [„pin“] (čín., mand.) - „bič“; jedna ze zbraní čínských systémů bojových umění; existují biče tvrdé a měkké (pěti-, sedmi-, devítičlánkové). V kant. čín. bin [„pin“].

biao zhi[piao č’] (čín., mand.) - též: biu jee; bil jee atd.; „bodající prsty“; 3. sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. biu ji [„piu tsi“]

BJJ(0) - brazilské džúdžucu (Brazilian Jiu-Jitsu)

Black Belt(angl.) - „Černý pás“, prestižní americký magazín o bojových uměních, vycházející již několik desetiletí

bó(jap.) - dlouhá hůl, tyč; jedna ze základních dlouhých zbraní mnoha japonských stylů; původně dlouhá tyč, kterou údajně používali farmáři k nošení těžkých nákladů na ramenou

bo šuriken(jap.) - též: bo shuriken; boshuriken atd.; vrhací zbraň japonského nindžúcu, podobná tenké vrhací dýce nebo šipce

bódžucu(jap.) - též: bojutsu; bo jutsu; bo-jutsu atd.; umění boje s dlouhou tyčí

bokken(jap.) - dřevěný meč

Brana(0) - česká škola sebeobrany, vědecký systém založený na logické analýze a klasifikaci všech typů sebeobranných situací, taktice a strategii

brazilské džúdžucu(0) - též: Brazilian Jiu-Jitsu; BJJ atd; styl, který vyvinula rodina Gracie; v současné době jeden z nejpopulárnějších stylů boje na zemi, který se proslavil především úspěchy v tzv. ultimátních zápasech

bu(jap.) - válečník, bojovník; související s válkou, bojem, bojovými uměními; koncept označující válečnickou dimenzi feudálního Japonska

buddhismus(0) - “náboženství” či “filosofie” Probuzeného, zal. historickým Buddhou Šákjamunim v 6-5. st. př. Kr. Tzv. chan (jap. zen) buddhismus měl později značný vliv na rozvoj čínských a japonských bojových umění

budó(jap.) - dosl. „cesta války“; „cesta bojových umění“, obecný termín pro všechna japonská bojová umění s příponou dó, která se cca. na začátku 20. století vyvinula z tradičních systémů budžucu

budóka(jap.) - též: budoka; cvičenec některého z japonských bojových umění, např. karate (karateka), džúdó (džúdóka), aikidó (aikidóka) etc.

budžucu(jap.) - též: bujutsu; bujitsu atd.; „bojová umění“; obecný termín pro všechna tradiční japonská bojová umění, ze kterých se později vyvinuly systémy budó

buši(jap.) - též: bushi; válečník, rytíř, samuraj

bušidó(jap.) - též: bushido; „cesta válečníka“ (bu - válečný, bojový; ši = „rytíř“), nepsaný morální a duchovní kodex japonských samurajů

cai li fo[cchaj li fo] (čín., mand.) - též: cailifo; tsai li fo; choy li fut; choy lay fut; choy lee fut atd.; jeden z nejpopulárnějších jihočínských stylů. V kant. čín. choi lei fat [ts’oj lei fat].

capoeira(0) - brazilské bojové umění vyvinuté černými otroky v boji proti otroctví a útlaku – mezi charakteristické prvky tohoto umění patří typický taneční rytmus a řada akrobatických prvků

clinch(angl.) - klinč; chycení soupeře rukama (kolem trupu, za krk atd.) spolu s těsným přitisknutím; technika používaná např. v boxu, thajském boxu, ultimátních zápasech atd.

clock choke (angl.) - dosl. „hodiny - škrcení“; jedna z oblíbených technik v boji na zemi v BJJ, MMA, ultimátních zápasech atd.

cuba(0) - též: tsuba; záštita meče, v řadě případů umělecké dílo samo o sobě

cuki(jap.) - též: tsuki; přímé údery, např. v karate

čiburi(jap.) - též: chiburi; odstranění/setřesení krve z meče v iaidó

čúnin(jap.) - též: chunin; „prostřední člověk“, „prostředník“; druhá z nindžovských hodností, označující velitele skupinu nidžú, plnících misi

da[ta] (čín., mand.) - též: dar; dosl. „udeřit“. V kant. čín da [ta]

da luohan quan[ta luo-chan čchüan] (čín., mand.) - „velká sestava arhata“, jedna ze základních sestav severoshaolinského gongfu

fa jin[fa ťin] (čín., mand.) - též: fajin; fajing; fa jing; explosivní vydání síly, explozivní síla – koncept společný množství stylů čínských bojových umění, spojován většinou s Chen taiji quan

escrimador(0) - praktik filipínského bojového umění escrima

escrima(0) - filipínské bojové umění se zbraněmi (hole, nože, týky, meče) i beze zbraně

er ji gun[er ťie kun] (čín., mand.) - “dvojdílná tyč”, cep – jedna ze zbraní čínských systémů. Jedna část může být delší, jedna kratší, nebo jsou obě části stejně dlouhé jako u japonské zbraně nunčaku. V kant. čín. yi jit gwan [“i tsit kwan”].

dači(jap.) - též: dachi; postoj, pozice, střeh

daišó(jap.) - též: daisho; dosl. „malý a velký“, tj. dvojice samurajských mečů katana a wakizaši

daitó(jap.) - též: daito; dosl. „velký meč“, velký meč samurajů

Damo[Ta-mo] (čín., mand.) - též: Ta Mo; legendární zakladatel shaolinských bojových umění a 1. patriarcha chanového buddhismu

dan(jap.) - mistrovský stupeň technické vyspělosti v japonských a korejských (nejen bojových) uměních a sportech, označující osobu, která dosáhla minimálně prvního černého pásu

dantian[tan-tchien] (čín., mand.) - též: dan tian; dan-tian; tan tien; tan-tien atd; dosl. „pole elixíru“, taoistický výraz pro centra energie – většinou se používá v odkazu na tzv. spodní dantian, tj. oblast po pupkem. Jap. tanden

dao[tao] (čín., mand.) - též: do; šavle, tj. sečná zbraň s jedním ostřím, jedna ze základních zbraní čínských bojových umění; v angl. terminologii „broadsword“; též název pro jakoukoliv řezno/sečnou zbrań s jedním ostřím – od nože, „motýlích nožů“ př

dó(jap.) - též: do; dosl. „cesta“; filosofický termín, označující princip, nauku, životní cestu etc.; přípona japonských bojových umění, označující disciplínu, jejímž cílem není jen bojová dovednost, ale též filosofie a duchovní kultivace.

dódžó(jap.) - též: dojo; tréninková místnost, „tělocvična“

džucu(jap.) - též: džutsu; džitsu; jutsu; jitsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“).

džutsu(jap.) - též:džitsu; jutsu; jitsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“)

jutsu(jap.) - též: džutsu; džitsu; jitsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“)

jitsudžucu (jap.) - též: džutsu; džitsu; jutsu; „umění“, častá koncovka v názvu mnoha tradičních japonských bojovně orientovaných stylů; často srovnáváno se spíše duchovními (a některými sportovními) systémy dó („cesta“)

džúdó(jap.) - též: džudo; judo; „jemná cesta“; moderní japonský bojový sport, zal. v r. 1882 prof. Džigoró Kanó na základě džúdžucu. Džúdó využívá technik hodů, přehozů, porazů, škrcení, páčení etc.; olympijský sport

judoviz. džúdó

džudóka(jap.) - též: judoka; cvičenec, praktik džúdó

džúdžucu(jap.) - též: ju jutsu;ju-jutsu; jiu jitsu; jiu-jitsu; ju jitsu; ju-jitsu; dosl. „jemné umění“; předchůdce džúdó

empi(jap.) - loket; techniky úderů lokty

fish hook(angl.) - „háček na ryby“; trhání nosu nebo úst prsty – zakázaná technika v ultimátních zápasech

fojia quan[fo-ťia čchüan] (čín., mand.) - též: fo chia chuan; fut gar kuen; fatt ka khuen atd.; “styl buddhy”, jihočínské bojové umění. V kant. čín. fatga kyun [„fat ká khün“]

full-contact(angl.) - “plný kontakt”

Funakoši, Gičin(1868-1957) (jap.) - též: Gichin, Funakoshi; zakladatel šotokan karate

genin(jap.) - nejnižší nidžovská hodnost, označující samotného vykonavatele mise

geri(jap.) - techniky kopů

gi(jap.) - cvičební úbor (často nesprávně nazývaný kimono); např karategi (cvičební úbor pro karate), džúdógi (cvičební úbor pro džúdó) atd.

gong[kung] (čín., mand.) - dosl. „práce“, „úsilí“, „dovednost“; cvičení používané v čínských bojových umění k rozvinutí určité dovednosti či síly – např. „gong železné paže“, “gong tygřích drápů” atd.

gongfu[kung-fu] (čín., mand.) - též: gong fu; kung fu; gung fu atd.; dosl. „čas“; „umění“, „dovednost“, „zručnost“, „mistrovství“; „práce“, „námaha“, „úsilí“, přel. opisem - dovednost či mist

Guan dao[Kuan tao] (čín., mand.) - též: Kwan dao; Kwan do; Kwando atd; „Guanova halapartna“; těžká sečná zbraň, pojmenovaná na počest slavného čínského generála Guan Gonga. V kant. čín. Gwaan dou [„kwán tou“].

guard(angl.) - „obranný střeh“; výraz se používá obecně, specifický význam má pro boj na zemi - jedna z nejdůležitějších defensivně/ofensivních pozic - obránce leží na zádech, oběma nohama svírá pas soupeře; tato varianta se též nazývá near guard.

guillotine(angl.) - „gilotina“ - škrtící chvat v BJJ, MMA či ultimátních zápasech.

gun[kun] (čín., mand.) - též: kwun; gwun; dlouhá tyč, hůl – jedna ze základních zbraní mnoha stylů čínských bojových umění. V kant. čín. gwan [“kwan”].

hadžime(jap.) - též: hajime; “začněte”; povel rozhodčího používaný při zápasech různých japonských bojových umění.

haitó(jap.) - palcová hrana ruky; úderová plocha – palcová hrana otevřené dlaně, např. v karate.TEST

hakama(jap.) - dlouhá kalhotová suknice, používaná mj. v aikidó, kendó či iaidó, nošená přes gi.

hanbó(jap.) - též: hanbo; středně dlouhá hůl/tyč, poloviční délky bó

hapkido(kor.) - „cesta harmonie energie ki“; korejské bojové umění podobné co do principů japonskému aikidó

head-butt(angl.) - úder hlavou (čelem), „hlavička“

hira šuriken(jap.) - vrhací hvězdice japonských nindžú

hiraken(0) - poloviční pěst; úderová plocha, např. v karate – skrčené prsty pěsti v druhém kloubu prstů.

hoko(jap.) - druh japonského kopí

hong quan[chung čchüan] (čín., mand.) - též: hung chuan; dosl. “červená pěst”; v severoshaolinském gongfu existují 2 základní sestavy – malá a velká červená pěst (xiao hong quan, da hong quan).

Hongjia quan[Chung-ťia čchüan] (čín., mand.) - též: Hung Gar; Hung Kar; Hoong Ka; Hung Ga; Hung Kuen; Hung Kune; dosl. „pěst rodiny Hong“; jeden z nejslavnějších stylů jihočínských bojových umění. V kant čín. Hungga kyun [„hung ká khün“].

hook(angl.) - “hák”, obloukový úder, např. v boxu.

hou quan[chou čchüan] (čín., mand.) - též: hou chuan; dosl. “opičí pěst”, styl opice.

hu[chu] (čín., mand.) - “tygr”; v kant. čín. fu

hudie shuang dao[chu-tie šuang tao] (čín., mand.) - též: wu dip seong do; “dva motýlí nože”; pár krátkých dlouhých širokých nožů (tesáků), jedna z nejtypičtějších zbraní řady jihočínských stylů, např. Hongjia (Hungga) a Yongchun (Wingcheun).

hwarangdo(kor.) - jiné přepisy: hwarang-do; hwa rang do atd; “cesta květu mužnosti”, styl bojových umění “rytířů” hwarang, “korejských samurajů”; existuje i moderní armádní varianta “hwarangdo military combat system”.

cha quan[čcha čchüan] (čín., mand.) - severočínský systém bojových umění, vyvinutý čínskými muslimy (národnostní menšinou Hui); jeden ze stylů, na kterých se zakládá chang quan, jedna z disciplín moderního wushu

chan si jin[čchan s’ ťin] (čín., mand.) - “navíjení hedvábí”, soustava cvičení stylu Chen taiji quan, používaná k rozvinutí koordinovaného pohybu celého těla, vnitřní síly a energie qi

chang quan[čchang čchüan] (čín., mand.) - dosl. “dlouhá pěst”; styly s dlouhým dosahem, dnes jedna ze soutěžních kategorií moderního wushu, označující standartizované sestavy, vyvinuté na základě severočínských stylů. Výraz chang quan se dříve též používal jako jeden z názvů pro taiji

chen qiao[čchen čchiao] (čín., mand.) - “poklesnutí mostu”; 2. sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun); někdy se též nazývá xun qiao, “hledání mostu”. V kant. čín. cham kiu [„ts’am kiu“].

Chen taiji quan[Čchen tchaj-ťi čchüan] (čín., mand.) - též: Chen taijiquan; Chen tai chi chuan; Chen tai-chi-chuan atd.; “styl velkého nejzazšího rodiny Chen”; bojové umění, zal. mistrem Chen Wangtingem, předchůdce ostatních stylů taiji quan (např. Yang, Sun, Wu a Wu).

Chenjia gou[Čchen-ťia kou] (čín., mand.) - též: Chenjiagou; Chen jia gou; Chen chia kou atd; dosl. “vesnice rodiny Chen”; kolébka Chen taiji quan, ležící v provincii Henan

iaidó(jap.) - „cesta okamžité reakce“; japonské umění rychlého tasení meče

iaidžucu(jap.) - též: iaijutsu; umění okamžité reakce“, umění rychlého tasení meče, předchůdce iaidó.

iaitó(jap.) - meč pro cvičení iaidó

ipponken(jap.) - jednokloubová pěst; úderová plocha – sevřená pěst ruky s vyčnívajícím ukazováčkem, ohnutém v druhém kloubu.

jab(angl.) - krátký úder z přední ruky, např. v boxu.

jari(jap.) - též: yari; dlouhé kopí

jawara(jap.) - též: yawara; japonská zbraň – cca. 15 cm dlouhá tyčka ze dřeva či kovu s ostrými či zakulacenými konci; drží se sevřená v dlani a k boji se používají vyčnívající konce.

jian[ťien] (čín., mand.) - rovný úzký meč, jedna ze základních zbraní stylů čínských bojových umění. V kant. čín. gim [“kim”].

jie quan dao[ťie čchüan tao] (čín., mand.) - též: Jeet Kune Do; JKD; dosl. “cesta zastavující pěsti”, bojový “styl” či lépe řečeno koncept Bruce Lee. V kant. čín. jit kyun dou [„tsit khün tou“].

jin[ťin] (čín., mand.) - dosl. “síla”, vnitřní síla (power), koncentrovaná síla; koncept síly, společný většině stylů čínských bojových umění – jin je přirozená svalová síla, nabuzená energií qi - zniká koordinovaným pohybem celého těla.

jing quan dao[ťing čchüan tao] (čín., mand.) - „cesta ostražité pěsti“, moderní bojový systém, vyvinutý na zkladě řady tradičních stylů pro potřeby čínských branně-bezpečtnostních složek.

jingang quan[ťin-kang čchüan] (čín., mand.) - též: jin gang quan; jingangquan; dosl. “diamantová pěst”, jedna ze sestav severoshaolinského gongfu (jingang v čínšitně znamená též “Buddhův bojovník”).

JKA(angl.) - zkratka pro “Japan Karate Association” (Japonská asociace karate), zal. v r. 1955.

K-1(0) - zkratka pro prestižní fullkontaktní světový šampionát K-1 Grand Prix; písmeno „k“ zastupuje mnoho stylů bojových umění, které začínají anebo ve svém názvu obsahují „k“ (například karate, kickbox, kempó, taekwondo) - není tedy pouze zkratkou za kickbox; reprezentuje jednu ze základních nosných myšlenek celého turnaje, tedu utkání borců bez rozdílu stylů a asociací, pod které spadají, ať už se jedná o karatisty, kickboxery, thajské boxery či bojovníky jiných stylů.

kamae(jap.) - střeh, bojový postoj

kara(jap.) - dosl. „čínský“, např. v pův názvu karate (karatedžucu).

kara(jap.) - dosl. „prázdný“, např. v karate (karatedó) – neoznačuje pouze fatkt, že se jedná o bojové umění beze zbraně, ale konotuje i koncept „prázdnoty“ zenového buddhismu.

karate, karatedó(jap.) - pův. „cesta čínské ruky“, dnes „cesta prázdné ruky“; populární japonské bojové umění, využívající především technik úderů, bloků, kopů, podmetů etc. Existuje poměrně značné množství různých škol a směrů.

karatedžucu(jap.) - „umění čínské ruky“, předchůdce moderního karatedó („cesta prázdné ruky“) – název karatedžucu změnil na karatedó v r. 1935 mistr Gičin Funakoši.

kata(jap.) - předem daná sestava či soubor na sebe navazujících technik, např. v karate; často soutěžní disciplína. Dnes se často termín kata používá pro sestavy obecně (kata hard, kata soft, hudební kata... ), především na soutěžích.

ken(jap.) - dosl. „pěst“

kencui(jap.) - kladivo pěsti; malíková hrana sevřené pěsti – úderová plocha, např. v karate.

kendó(jap.) - „cesta meče“; japonský sportovní šerm s mečem z bambusových lamel; kendó se skládá z krytů, seků a bodnutí.

kendóka(jap.) - cvičenec kendó

kenpó(jap.) - „metoda pěsti“, japonské čtení čínských znaků pro quanfa (v kant. čín. kant. kyunfaat).

kenpó karate(jap.) - též: kenpo karate; moderní styl bojového umění, zal. Američanem Edem Parkerem a rozšířený především v USA.

kibadači(jap.) - též: kiba dači; kibadachi; kiba dachi; širší rovnoběžný postoj, jeden z postojů karate.

kickbox, kickboxing(angl.) - též: kick box; kick-boxing; „box s kopy“; moderní bojový sport spojující údery rukou z boxu a kopy nohou z bojových sportů jako je např. taekwondo či karate.

kijorugi(kor.) - jedna z disciplín taekwondo WTF – sportovní zápas.

kjú(jap.) - též: kyu; žákovský technický (výkonostní) stupeň.

kjúdó(jap.) - též. kyudo; „cesta luku“, japonské umění lukostřelby.

kjúdžucu(jap.) - též: kyujutsu; kyu jutsu; „umění luku“, japonské umění lukostřelby, přechůdce kjúdó.

kobudó(jap.) - též: kobudo; japonské bojové umění boje se zbraněmi, pocházející z Okinawy; mezi zbraně kobudó patří většinou původně zemědělské nástroje, např. nunčaku, sai, kama, tonfa, bó atd.

kogai(jap.) - malý nůž samurajů.

kokucudači(jap.) - obranný postoj, jeden z postojů v karate.

kozuka(jap.) - malý vrhací nůž samurajů.

krabi krabbong(thaj.) - též: krabi – krabong; krabee-krabong - thajské bojové umění se zbraněmi (meči, holemi, štíty atd.).

kup(kor.) - též: gup; žákovský technický stupeň v taekwondo; ekvivalent japonského kjú.

kusari kama(jap.) - též: kusari gama; srp na dlouhém řetězu (na druhém konci řetězu je závaží); japonská zbrań, používaná např. v kobudó a nidžucu.

la savate(franc.) - francouzské bojové umění, využívající především technik kopů; ovlivněné čínskými styly, podobné thajskému boxu.

li(čín., mand.) - “síla”, myšleno síla svalů. V kant. čín. lik.

Li Xiaolong[Li Siao-lung] (čín., mand.) - též: Lee Siu Lung; čínské jméno Bruce Lee. V kant. čín. Lei Siulung.

light-contact(angl.) - “lehký kontakt”

liu dian ban gun[lien tien pan kun] (čín., mand.) - též: luk dim bu gwun atd; “dlouhá tyč šesti a půl konceptu”, jedna ze 2 zbraňových sestav většiny stylů Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. luk dim bun gwan.

long[lung] (čín., mand.) - též: loong; drak. V kant. čín. lung.

ma(čín., mand.) - dosl. „kůň“, v terminologii (jiho)čínských bojových umění „postoj“. V kant. čín. ma.

ma bu[ma pu] (čín., mand.) - též: mabu; ma-bu; dosl. „krok koně“, posed jezdce na koni, fundamentální postoj řady čínských stylů. V kant. čín ma bou ["má pou"].

makiwara(jap.) - bouchadlo; pomůcka používaná při tréninku úderů v řadě japonských stylů.

matsogi(kor.) - jedna ze soutěžních disciplín taekwondo ITF – volný zápas.

meihua[mei-chua] (čín., mand.) - též: mei hua atd; dosl. „květ slivoně“ (pětilistý); výraz najdeme v řadě názvů sestav jak severních, tak jižních stylů, beze zbraně i se zbraní; existuje i řada stylů, nesoucích název meihua quan (muifa kyun), „styl květu slivoně“. V kant. čín. muifa.

mizong quan[mi-cung čchüan] (čín., mand.) - „styl ztracených stop“, jeden ze stylů čínských bojových umění.

mount(angl.) - „posed“; ofensivní pozice v boji na zemi - útočník sedí obkročmo na obránci, skrčené nohy a zaháklé za soupeřova stehna („front mount“, „čelní posed“). Dalšími z variant jsou např. „cross mount“, „pozice nahoře na kříž“ - bojovník leží „na kříž“ na soupeři a kontroluje ho; „rear/back mount“, „posed zezadu“ – bojovník sedí na soupeřových zádech.

mu ren zhuang[mu žen čuang] (čín., mand.) - též: mook yan jong; muk yan jong atd.; “dřevěný panák” (angl. wooden dummy), tréninková pomůcka, využívaná řadou stylů čínských bojových umění, např. Yongchun (Wingcheun) či Cailifo (Choileifat). V kant. čín. muk yan jong [“muk jan tsong”].

muay thai(thaj.) - též: muay-thai; thajský box.

musado(kor.) - “cesta bojového rytíře” (mu = válečnický, bojový; sa = rytíř; do = cesta); korejské bojové umění. Existují varianty tradiční a military combat.

naginata(jap.) - halapartna; japonská dlouhá sečná zbraň (čepel, připevněná k dlouhé tyči).

naginatadó(jap.) - "cesta halapartny";japonské bojové umění s halapartnou,kterému se věnovali a věnují především ženy.

nagashi - shuriken(jap.) - šipka z kovu,která má na konci střapec,aby stabilizoval její let.Ponejvíce je používali ninjové.

nan quan[nan čchüan] (čín., mand.) - též: nanquan; nan čuan; nan chuan; nam kuen; dosl. „jižní pěsti“, jihočínské systémy bojových umění. Dnes jedna ze soutěžních kategorií moderního wushu. V kant. čín. naam kyun [„nám khün“].

neijia[nej-ťia] (čín., mand.) - též: nei jia; nei chia; dosl. „vnitřní rodina“; vnitřní („měkké“) styly čínských bojových umění.

nukite(jap.) - kopí ruky; úderová plocha – hroty prstů

nunčaku(jap.) - též: nunčaky; nučaky; nunchaku; nuchaku; pův. krátký cep na mlácení rýže; jedna z nejpopulárnějších japonských zbraní, zpopularizovaná především Bruce Lee. Nunchaku byl zhotoven ze dvu tyček z tvrdého dřeva, které byly spojené lankem vyrobeným z koňských žíní. V dnešní době se spojují lankem, nebo řetězem. Přestože vypadá nevinně, nunchaku může být omylem pokládán za hračku, nebo neškodný svazek tyček, avšak v jakémkoli obranném postavení může být použit k úderu, ráně, kroužení a k sevření. První praktikové karate na Okinawě k němu připojily KOBU-DO, protože je účinné a dnes je rozvoj těchto dvou umění vzájemně podobný. Proto je skutečně nesmírně důležité, aby člověk učící se zacházet s Nunchakem měl dobré vědomosti v základech karate. V současnosti existují v některých zemích zákony, které stanovují použití Nunchaku. Pokusy ukázaly, že Nunchaku působí rychle a tvrdě. Síla úderu na dotekovém bodu může dosáhnout 7500N (1 kg =10N). Některé kosti lidského těla se však lámou už při síle 40 N (4 kg). Proto každý kdo s Nunchakou zachází by měl vědět co Nunchak dovede a co by mohl způsobit špatným používáním a zacházením.

obi(jap.) - pás, pásek; v řadě bojových umění označuje výkonostní stupeň.

pankration(řec.) - dosl: "všeboj", plnokontaktní starořecká bojová disciplína, součást starověkých olympijských her, skládající se z úderů, kopů, pák, škrcení etc.

qi[čchi] (čín., mand.) - též: ch’i; chi; či; hay; dosl. „dech“, „vzduch“, energie, kosmická energie, životní energie. V kant. čín. hei; jap./kor. ki.

qi shou[čchi šou] (čín., mand.) - též: chi sao, chi sau; „lepivé ruce“, jedna z tréninkových metod jihočínského stylu Yongchun (Wingcheun), zaměřené na rozvoj citlivosti rukou. V kant. čín. chi sau [„tshi sau“].

qiang[čchiang] (čín., mand.) - jiné přepisy: chiang; kopí; jedna z typických zbraní mnoha čínských stylů. V kant. čín. cheung ["tsheung"] .

qigong[čchi-kung] (čín., mand.) - jiné přepisy: ch’i-kung; chi-kung; či kung; hei gung; hei kung; hay gung atd.; dosl. “práce s dechem”, čínské dechové praktiky, sloužící ke rozhojnění, kultivaci a správné cirkulaci energie qi; dělí se tradičně na qigong konfuciánský, taoistický, buddhistický, léčebný a bojový. V kant. čín. heigung ["hei kung"].

qinna[čchin-na] (čín., mand.) - též: chin na; chin-na; ch’in na; ch’in-na; kam nah; kum na; cum na; dosl. “chytnout a držet”, umění úchopů, držení, pák, škrcení a útoků na vitální body, integrální součást většiny stylů čínských bojových umění. V kant. čín. kamna [“kham na”].

quan[čchüan] (čín., mand.) - jiné přepisy: ch’uan; čuan; kuen; kune; khuen - dosl. „pěst“, „úder pěstí“, v terminologii čínských bojových umění a) „styl/systém bojového umění“ b) sestava, forma. V kant. čín. kyun [“khün”].

quanfa[čchüan-fa] (čín., mand.) - též: chuan fa; chuan-fa; kuen fat; dosl. "metoda pěsti", jeden z čínských termínů pro bojová umění. V kant. čín. kyunfaat ["k’ün fát"].

quanshu[čchüan-šu] (čín., mand.) - též: chuan shu; kuen sut; dosl. “umění pěstí”, jeden z čínských termínů pro bojová umění. v kant. čín. kyunseut [“khün sut“].

reversal(angl.) - „zvrat“, zvrácení nevýhodné pozice ve výhodnou v boji na zemi.

ritsu - rei(jap.): pozdrav vstoje. Vysvětlivky viz Rei. -Zaujme se postavení Musubi-dachi (pravá noha je předsunuta). -Jako první je brada lehce vzata zpět, tak že šíje (týl) tvoří přímou linii s páteří. Ramena jsou uvolněná, paže a ruce se nalézají v přirozeném postavení na stranách těla. Držení těla je vzpřímené, ostražité a klidné. -Oči jsou namířeny přímo. Jestliže se stojí před partnerem, musí každý jeho pohyb být k poznání. -Bez ohnutí vzad se ukláníme v kyčlích asi 15 stupňů vpřed. Hlava se potom lehce skloní, ale ne tak daleko, aby se protějšek ztratil z pohledu. -Nyní se nejprve zvedne hlava a potom se záda dají rovně s postavením pravé nohy do Shizentai s Yoi zaujmout. Během pozdravu se nadechneme a vydechneme.

ritsu - zen(jap.): meditace ve stoje (také – Tachi-Zen, viz Také Zen).

rokushaku - bo(jap.): tyč vyrobená z dubového, nebo jiného tvrdého dřeva používaná na Okinawě. Měří šest stop (asi 182cm). Roku znamená šest, shaku je délková míra jež odpovídá stopě (30,48cm) a Bo je hůl, nebo tyč.

sai(jap.) - vidlice se třemi hroty (prostředním delším) původně zemědělský nástroj, sloužící k sázení rýže, později využita jako párová zbraň.

saja(jap.) - pochva jap. meče

san(jap.): tři (také Mitsu, Mi). Sannin – tři osoby (viz – Kazoeru).

san jie gun[san ťie kun] (čín., mand.) - „trojdílná tyč“, jedna ze zbraní (severo)čínských bojových umění. V kant. čín. saam jit gwan [„sám tsit kwan“].

sashijap.): Tréninkové nářadí (Dogu) z Okinawa-Karate, také – Ishisashi.

scarf hold(angl.) - dosl. „šála – držení“; zápasnický chvat, kterému v češtině říkáme „kravata“.

seiken(jap.) - čelo pěsti; čelní úderová plocha pěsti (okolí klobů ukazováku a prostředníku), používaná k přímým úderů např. karate.

seiza(jap.): Japonská forma posedu na patách v pozici kleče za účelem cvičení Zazen, také – Taiza (sedění těla). Vysvětlivky k obsahu sezení viz pod – Mokuso, - Zazen: Klasifikace viz pod – Zahó. Seiza, vedle lotosového sedu, půl lotosového sedu a Agura důležité a nejrozšířenější formy sezení v Zazen byly japonským mistrem Okada Torajiro v prvních dvou desetiletích našeho století vyspělé a vyučovány.

semi - contact(angl.) - též: semicontact; semi contact; semikontakt; semi kontakt; „poloviční kontakt“, jedna z disciplín např. kickboxu.

sensei ni rei(jap.): pozdrav k učiteli.

sentei - kata (jap.): volná kata

shaolin[Šao-lin] (čín., mand.) - též: Šaolin; Šao Lin; Shao Lin; Siu Lam; Siu Lum; Siew Lum; dosl. “Mladý les”, čínský buddhistický klášter, zal. r. 495 po Kr., ležící v provincii Henan, považovaný za kolébku čínských bojových umění. Legendy hovoří též o jižním klášteru Shaolin, který údajně ležel v provincii Fujian a který dal za vznik mnoha jihočínským stylům. V kant. čín. Siulam.

she[še] (čín., mand.) - “had”. V kant. čín. se.

shidi [š’-ti] (čín., mand.) - žákův “služebně” mladší spolužák, “mladší bratr”. V kant. čín. sidai [“si tai”].

shifu[š’-fu] (čín., mand.) - též: shi-fu; šifu; si fu; “učitel”, “mistr”. V kant. čín. sifu.

shigong[š’-kung] (čín., mand.) - též: shi kung; shi-kung; si gung; si kung; učitel žákova mistra, “dědeček”. V kant. čín. sigung [“si kung”].

shikken(jap.) - panovník

shixiong[š’-siung] (čín., mand.) - též: si hing; si heng; žákův “služebně” starší spolužák, “starší bratr”. V kant. čín. sihing.

shizu[š’-cu] (čín., mand.) - též: si jo; zakladatel stylu. V kant. čín. sijou [“si tsou”].

shuijiao[šuej-ťiao] (čín., mand.) - též: shuia chiao; čínský zápas.

shuko (jap.): také Tekagi. Ninjův ruční dráp, železná rukavice na vnitřní a zadní stranu dlaně.

shuriken(jap.): vrhací zbraň z kovu užívaná v Ninjutsu

sui(jap.) - voda (také Mizu).

song[sung] (čín., mand.) - "uvolněnost"; jeden ze základních principů většiny stylů čínských bojových umění. V kant. čín. sung.

suburi(jap.) - procvičování průpravncýh technik, např. v iaidó.

sulsa(kor.) - kor. elitní válečníci a špióni; obdoba japonských nindžú.

sumó(jap.) - populární forma japonského zápasu.

šikodači(jap.) - čtvercový postoj, jeden z postojů karate

šinai(jap.) - bambusový meč, skládající se ze čtyř pásů bambusu,k teré jsou v několika bodech svázány; šinai nahrazuje při tréninku a zápasech kendó skutečnou katanu.

šinobi(jap.) - „vkrádat se“ ; starší forma čtení znaku, který se dnes vyslovuje nin. Viz šinobidžucu a nindžucu.

šinobidžucu (jap.) - starší název pro nindžucu.

šizentai - přirozený postoj

šutó(jap.) - hrana ruky; úderová plocha – malíková hrana otevřené dlaně.

taebo- moderní zdravotně-kondiční aerobní cvičení, využívající úderů a kopů z různých druhů bojových umění a sportů, jako je např. karate, taekwondo, kickbox a box. Cvičení je prováděno na hudbu podobně jako klasický aerobic, je zde však kladen důraz na správně provedenou techniku kopů a úderů; taebo založil černošský šampión a herec Billy Blanks.

taekwondo(kor.) - též: taekwon-do; tae kwon do; “cesta kopů a úderů (pěstmi)”, moderní korejský bojový sport; dnes ve světě působí především jihokorejská WTF (Světová federace taekwondo), severokorejská ITF (Mezinárodní federace taekwondo) a federace GTF (Globální federace taekwondo). Taekwondo WTF je také olympijským sportem. V teakwondo se soutěží především v silovém a technickém přerážení, sestavách a volném boji.

taidžucu(jap.) - “umění těla”, jedna z tréninkových disciplín nindžucu, boj beze zbraně proti neozbrojenému i ozbrojenému siupeři, sestávající se z nácviku technik postojů, pádů, úderů, kopů etc.

taiji[tchaj-ťi] (čín., mand.) - též: tai ji; t’ai ch; tai chi; tai-chi; tai či; „velké nejzazší“, „velký předěl“, „nejzazší pól“; pojem pocházející ze staré čínské filosofie a kosmologie, označující časový moment přechodu od ničeho k něčemu při vzniku vesmíru. V kant. čín. taaigik ["tháj kik"].

tamešiwari(jap.) - přerážecí techniky; jedna ze součástí tréninku např. karate.

tantó(jap.) - dýka samurajů.

tantui[tchan-tchuej] (čín., mand.) - severočínský styl bojových umění (tan = pružina; pružit; vystřelit jako pružina; tui = noha, kop nohou).

taolu(čín., mand.) - “sestava”, předem daný soubor na sebe navazujících technik. V kant. čín. toulou ["thou lou"].

te(jap.) - “ruka”; původní název pro okinawské styly.

temoch - shiki makiwara(jap.): volná Makiwara, tréninkové nářadí (Dogu) z Okinawa karate. Nářadí může být nahrazeno známým medicinbalem.

teiki - shiken(jap.) - technická zkouška

thai boxing- thajský box, muay thai

t - ki(kor.) - jedna z disciplín taekwondo, tzv. zvláštní techniky – přerážení desek ve skoku do výšky nebo do dálky.

tonki(jap.) - shuriken

tonfa(jap.) - zbraň okinawských rolníků (původně rukojeť ručního mlýnku), tradičně používaná většinou v páru; v současné době využívána bezpečtnostními složkami v řadě zemí světa.

tongbei quan[tchung-pej čchüan] (čín., mand.) - severočínský styl bojových umění.

torinawajap.): zbraň Ninjů (Buki – Ninja), stávající ze špičaté tyče pevně upnuté na provaze, nebo řetězu.

triangle choke(angl.) - „trojúhelníkové škrcení“, škrtící technika nohama v boji na zemi.

tsuma(jap.) - prsty na noze (také Ashi no Yubi)

tudi[tchu-ti] (čín., mand.) - jiné přepisy: to dai; toe dai; “učedník”, žák, který byl mistrem přijat za “učedníka”, de facto adoptován za mistrova “syna”. V kant. čín. toudai [“thou tai“].

tuishou[tchuej-šou] (čín., mand.) - dosl. “tlačící ruce”; cvičení pro dvě osoby stylů taijiquan, yiquan etc., rozvíjející citlivost rukou, rovnovahu a koordinovaný pohyb celého těla. Existuje řada variant cvičení tuishou – na místě, v chůzi, předem dané či volné tushou.

tull(kor.) - sestava v taekwondo

uči(jap.) - též: uchi; obloukové či kyvné údery, např. v karate.

UFC(angl.) - zkratka pro Ultimate Fighting Championship (Šampionát ultimátních zápasů), prestižní soutěž “bojů téměř bez pravidel”.

uke(jap.) - kryty, např. v karate.

uppercut(angl.) - “zvedák”, zezdola nahoru vedený úder pěstí, např. v boxu.

uraken(jap.) - hřbet pěsti, zadní strana pěsti; úderová plocha.

viet vo dao(kor.) - “vietnamská cesta války”; vietnamské bojové umění.

wakizaši(jap.) - středně dlouhý meč, jedna ze zbraní samurajů.

wen - wu(čín., mand.) - jeden za základních principů, charakterizující čínskou civilizaci, civilní a vojenská sféra; wen = literatura, písemnictví, kultura; wu = vojenství, válečnictví. V kant. čín. man mou.

wirok(kor.) - též: wi-rok; jedna z disciplín taekwondo – přerážení dřevěných desek, střešních tašek etc.

WT(čín., kant.) - zkratka pro Wing Tsun, zapsaná ochranná známka pro jihočínský styl sebeobrany Yongchun (v kant. čín. Wingcheun [wing tsheun]) hongkongského mistra Leung Tinga.

wu quan[wu kuan] (čín., mand.) - tělocvična čínských bojových umění. V kant. čín. mou gwun ["mou kwun"].

wu seng(čín., mand.) - “mnich – bojovník”, “válečný mnich”, výraz pro mnichy, kteří se věnovali cvičení bojových umění, např. v klášteru Shaolin.

wu zu quan[wu cu čchüan] (čín., mand.) - též: ngo cho kuen; ngo cho kun atd; jihočínský styl, pocházející z provincie Fujian, vzniklý kombinací 5 stylů – luohan (arhata), bai he (bílého jeřába), taizu (velkého zakladatele), daxian (velkého světce, tj. opice) a Damo (Bódhidharmy).

wushu[wu-šu] (čín., mand.) - též: wu shu; wušu; dosl. „bojová (válečná) umění“, jeden z termínů pro čínská bojová umění. Dnes se používá především v souvisloti s moderní, sportovně-soutěžní variantou tradičních čínských bojových umění.

xi(čín.) - dech,nabrat dech (nebo také koleno)

xiao nian tou[siao nien tchou] (čín., mand.) - též: siu nim tao; siu lin tao atd.; “malá myšlenka”, základní sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun). V kant. čín. siu nim/lim tau [“siu nim/lim thau“].

xingyi quan[sing-i čchüan] (čín., mand.) - též: xingyiquan; sing yi chuan atd.; dosl. „pěst formy a mysli“; čínský styl „vnitřních“ („měkkých“) bojových umění, charakterizovaný jednoduchými údery a pohybem po přímce, zakládajících se na teorii „pěti živlů“.

xun qiao[sün čchiao] (čín., mand.) - „hledání mostu“; 2. sestava většiny stylů Yongchun (Wingcheun); někdy se též nazývá chen qiao, „poklesnutí mostu“. V kant. čín. cham kiu [„tsham kiu“].

yama(jap.) - hora,kopec (také San)

yawara - riki(jap.) viz muteki - ryu

yang taiji quanJang tchaj-ťi čchüan] (čín., mand.) - dnes nejpopulárnější varianta taiji quan, vyvinutá mistrem Yang Luchanem, žákem mistra Chen Changxinga, mistra Chen taiji quan. Kromě tradičních sestavy o 108 formách se dnes cvičí především moderní standartizované sestavy 24 forem a 88 forem.

ying zhao pai[jing čao pchaj] (čín., mand.) - též: Ying Jow Pai; “systém orlích spárů”, severočínský styl bojových umění. V kant. čín. ying jaau paai [“jing tsáu p’áj].

yogocara(ind.) - sekta čarodějníků Yoga

yongchun quan[Jung-čchun čchüan] (čín., mand.) - též: Yongchunquan; Wing Chun Kuen; Ving Chun Kuen; Wing Tsun Kuen; Ving Tsun Kuen; Ving Čun Kuen atd.; dosl. “styl Yongchun” , populární jihočínský styl, podle nejčastější verze legend nazvaný na počest slečny Yan Yongchun (Yim Wingcheun), žačky zakladatelyk stylu, abatyše Wumei (Ngmui) .Různé větve používají různé znaky “yong” – a) s významem “navěky, věčně” b) s významem “velebit, opěvovat”. V kant. čín. Wingcheun kyun [“wing tsheun khün”].

yoroshi(jap.) - chvála,velmi dobře

yoru(jap.): blížit se, přiblížit se.

yosen(jap.) - vyučovací zápas

yowai(jap.): slabý, bez síly (také Jaku).

yu(jap.) - vpravo

yubi(jap.) - elegantní,půvabný

yuen(jap.) - měkký

yuki(jap.) - mysl

za(jap.): sedadlo, místo. Suwaru – posadit se, Zaseki – místo.

zan(jap.) - zbytek

zembu(jap.) - všechno,všichni

zempaku(jap.) - předloktí

zempo(jap.) - kupředu,vpřed

zen(jap.) - japonské čtení čínských znaků chan (kant. sim); větev buddhismu, která měla velký vliv na vývoj a formování japonských (nejen bojových) umění.

zenkucudači(jap.) - útočný postoj, jeden z postoj karate.

zenshin(jap.) - celé tělo

zentai(jap.) - celek

zhang zhuang[čan čuang] (čín., mand.) - dosl. “stát jako kůl”; cvičení společné mnoha stylům čínských bojových umění – cvičenec zůstává bez pohybu stát j určité pozici pro rozvoj koordinace a vnitřní síly celého těla. Zhan zhuang proslavil především styl yiquan, kde je je jednou z hlavních součástí tréninku. Dnes se často zhan zhuang používá jako jedno z vynikajících terapeutických či zdravotních cvičení. V kant. čín. jaamjong [“tsám tsong“].

zhi(čín.) - prsty,konečky prstů

zhou(čín.) - loket,zhou-da - úder loktem

zhu(čín.) - bambus

zo(jap.): vnitřní orgány.Naizo – vnitřnosti, Shizo – srdce, Haizo – plíce, Kanzo – játra.

zubon(jap.) - kalhoty (také hakama)

zuki(jap.): přímý úder pěstí (také – Tsuki).

zukima(jap.): bojové umění založené Francouzem jménem Jean-Pierre Zerbib.

zuo(čín.) - vlevo,levá strana

systemaKlíčovým principem ruské Systemy je ne-ničení. Cílem je ujistit se, že váš trénink a postoj neublíží tělu a duši vašeho partnera. Systema je navržena k vytvoření a posílení vašeho těla, duše, rodiny a země.

16.01.2019